hover animation preload

Vnučka musí pryč
Jiljí Záruba -

(Pondělí, 25. července 2011, 13.29 hod.) Dostáváme docela dost dopisů od čtenářů, kteří jsou zároveň kutily. Posílají nápady, aby je využili jiní. V Receptáři k tomu slouží poměrně rozsáhlá rubrika Čtenáři radí. Nebo postaru Pošta plná nápadů. Rubrika je rozsáhlá, a přesto se do ní nevejde všechno, co do redakce přichází. Právě do rubriky zpracovávám jeden dopis. Je od pana Neubauera z Vidonína a začíná slovy: „Když přišla vnučka se zprávou, že bude sušit bylinky do školy, řešili jsem, kde a na čem je bude sušit.“ Čtu ty řádky a vybavují se mi šedesátá léta. Začínalo léto, byl jsem vnuk, přišel jsem za babičkou, že budu do školy sušit bylinky, ale že nevím na čem. A babička věděla, snesla z půdy staré proutěné sušáky, na kterých sušívala křížaly, švestky a jiné ovoce, oprášila je a bylo vystaráno. Sbírali jsme kontryhel, hluchavky, heřmánek i obyčejné listí břízy. To bylo nejvděčnější, protože tyhle náletové dřeviny rostly všude a listí se dobře trhalo, stačilo sevřít větvičku do dlaně a stáhnout pěst k sobě; nebo spíš ke košíku, aby se naplnil; to přibývalo, to nebyla piplačka jako s hluchavkami. Obzvlášť když je člověk zaměnil za kopřivy. A kdo ví, možná jsme sbírali i ty kopřivy.
Jenže babiččiny sušáky záhy nestačily, a tak jsme byliny rozkládali na noviny všude, kde to jen šlo, v rodinném domku v patře, i na půdě, protože jak známo, byliny se nesmějí sušit na slunci, takže musely být pod střechou, a vonělo to tam celé dva měsíce, a občas jsme tam chodívali jen tak si čichnout, abychom byli ještě víc omámeni létem, a prázdninami, neboť jiné drogy tenkrát u nás na vsi moc nebyly, a když bylo usušeno, sesypávali jsme křehké, ale stále zelené produkty do pytlíků od mouky nebo do jiných papírových pytlíků, protože ani igelitky tenkrát nebyly, označovali jsme, co kde je, a po prázdninách sáčky nosili do školy, kde učitelé obsahy přesypávali do velkých papírových pytlů a děkovali nám, že jsme pomohli nemocným lidem a konec konců i sami sobě, protože z bylin se prý vyrábějí léky...
Eh, vzpomínky. Čert vem nostalgii. Zpracovávám text z dopisu pana Neubauera, který řeší, kde sušit byliny, ale větu o jeho vnučce jsem vyškrtnul. Nemilosrdně. Rubrika Čtenáři radí je sice rozsáhlá, ale aby se tam vešlo co nejvíce nápadů, je nutné šetřit každým slovem. Sentiment zkrátka musí stranou.

1 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Je skvělé, že jsou i místa, kde se slovy šetřit nemusí a celý návod se tam vejde včetně mnoha obrázků

Okomentovat