hover animation preload

Leghornky
Jiljí Záruba -

(Pondělí, 18. července 2011, 15.02 hod.) Nedá mi to, musím tohle krásné slovo použít, když se nabízí příležitost. O leghornkách totiž píše v srpnovém Receptáři náš spolupracovník Jindřich S. Takže leghornky – jen si to několikrát nahlas vyslovte, to zní, to má sílu, to přímo stěny boří a hory rozechvívá. A přitom produktem je křehké skoro nic. Ale možná by vás zajímalo, jak pojmenování vzniklo? Podle místa původu. Jenže jak už to tak též někdy bývá, prachobyčejným zkomolením. Leghornky pocházejí ze střední Itálie, hojně se na lodích vozily do Ameriky, lodě nejčastěji vyplouvaly z přístavu s názvem Livorno, kterému ovšem Američané bůhvíproč říkali Leghorn. Ale tím příběh nekončí. Za oceánem si je přešlechtili a zase je nabídli zpátky Evropě, tentokrát už jako zcela legální leghornky. A leghornky zdomácněly i u nás, byť se dělí na leghornky německého nebo holandského typu, anglického typu a samozřejmě amerického. Tohle však v Receptáři nenajdete, to jsem si vygoogloval. V Receptáři o nich najdete jiné věci. Hlavně rady z praxe, co a jak s nimi dělat. A že toho je.

0 komentářů:

Okomentovat