hover animation preload

Říkanka od paní Martíškové
Jiljí Záruba -

(Pátek, 10. června, 11.07 hod.) Tentokrát trochu netradičně. Malý důkaz, že pro čtenáře není Receptář jen obyčejný časopis, kde najdou rady a zkušenosti, ale také důvěrný přítel, kterému se mohou svěřovat. Dostáváme totiž dopisy, v nichž lidé redakci sdělují zážitky, strasti i radosti, ale sdělují je jen tak, chtějí se prostě s někým podělit. Hodit řeč. A přiznáváme, těší nás to. Dneska například přišlo moc pěkné psaní od paní Martíškové z jižních Čech. Velmi úhledným rukopisem píše, že má 82 roků a že si vzpomněla na říkanku, kterou se ve škole naučila před pětasedmdesáti lety. „Upadla by v zapomnění,“ dodává paní Martíšková, “ať ještě někoho potěší. I když to není Váš obor, Vy si poradíte.“ A tak jsme si poradili.

Veverky jdou přát zajíčkovi
Jdou veverky jdou, jedna za druhou,
první běží s pozdravem, druhá s výsluhou.
U lesíka blíž, potkala je myš.
Pojď maličká také s námi, budeme tam spíš.
U lesíka dál, starý ježek stál,
veverkám dal dobré jitro, na myšku se smál.
Kampak, tetky, kam? Zdvořile se ptám,
nejdete-li do daleka, přidám já se k vám.
Za lesíčkem kdes, je prý v poli mez,
zajíček tam od svítání svátek slaví dnes.
I ten bude rád, řekl ježek brat,
půjde-li mu také přáti starý kamarád.
A hned v řadě stál, s nimi bral se dál,
jenomže se nepřevlékl, cestou litoval.
A když byli již, kde měl zajíc chýš,
jak tu stáli řadou, přáli, první začala myš.
Já maličká, ach, z říkání mám strach,
přeju, aby myslivečkům zvlhnul všechen prach.
Veveruška dál přála, jak by hrál,
aby lišák ve skalině dřímal jen a spal.
Druhá řekla vráz, a já přeju zas,
aby pejsek postonával, když je k honbě čas.
Ježek naposled k říkání se zved,
dej ti Pán Bůh bystré běhy ještě tisíc let.
A jak doříkal, spokojen se smál,
na stolečku na zákusky tajně zašilhal.
Zajíc odpověď chvilenku si plet,
pohladil si šedou bradu, moudřejší byl hned.
Jářku, tentonc, copak jsem chtěl říct?
Že mě máte všichni rádi, stojí za tisíc.
Je-li vždy a všem láska zákonem,
dobře je být na tom světě třeba zajíčkem.

A co my, přátelé? Pamatujeme si taky nějakou básničku ze školy? Takhle dlouhou a po tolika letech?

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Dobrý večer všem, tak tuhle písničku nebo třeba jak básničku si pamatuji od své babičky-zpívala nám ji jako dětem a stejně tak i já jsem jí zpívala svě dnes již 16 leté dceři.Kolikrát,když je mi hodně zle,nebo třeba i fajn,tak si jí v duchu pžezpívám ne vždy celou,ovšem vždy si vzpomenu si na své dětství a taky na babičku,která už brázdí někde v nebíčku.

Anonymní řekl(a)...

Je skvělá :-) Napsal ji Josef Kožíšek.

Anonymní řekl(a)...

Jmenuje se Malí gratulanti a je ve sbírce Josefa Kožíška - Ráno

Anonymní řekl(a)...

:-) znám ji od své babičky ze Slovácka, moc krásná.
Lenka

Anonymní řekl(a)...

i já jsem si tuhle básničku říkavala jako malá ,když mě děda posadil na houpačku hned jsem prý vždy spustila ,po letech když se mi narodila vnučka jsem si na ni vzpoměla ,ale celou jsem ji dohromady nedal ,jsem proto moc ráda,že jsem ji tady objevila a dokonce i knihu ve které je moc Vám za to děkuji s pozdravem Majda

Okomentovat