hover animation preload

Žížaly proti povodním?
Jan Tomášek -

Zaujaly mě dvě povodňové zprávy ze severu Čech. Zaslechl jsem je v rádiu. V jedné mluvčí děčínského magistrátu uvedla, že velkou část blížící se povodňové vlny by mohla zachytit zahrádkářská kolonie a zabránit tak většímu poškození města.
Nazítří hodnotila stav na řece Ploučnici ústecká hejtmanka: „…Přes noc částečně stoupala, rozlila se do zahrádkářské kolonie na Děčínsku, během noci zaplavila sklepy v jedné obci nad Ploučnicí. Doufám, že kulminace bude už brzo za námi a budeme moci říct, že žádné nebezpečí nehrozí.“
Jak je to se zahrádkářskými koloniemi při povodních? Mají ty, které leží v blízkosti vodních toků, prokázaný nějaký zásadní ochranný význam? Jsou snad součástí povodňové ochrany?
Chtěl jsem se o tom něco dozvědět, a tak jsem hledal na internetu.
Na webu přírodovědného časopisu Vesmír jsem objevil články půdoznalce doc. Ing. Zdeňka Vašků, CSc. Vědec zkoumá půdu ve vztahu ke krajině, klimatu, srážkám, fauně, flóře a čerpá své poznatky také v historii. Vedle jiného popsal čtyři období dlouhá několik desetiletí, v nichž na českém území docházelo vinou častých srážek k výrazným záplavám, ale také k neúrodám a hladomorům. První tzv. pluviál se odehrával na přelomu jedenáctého a dvanáctého století, poslední před dvěma sty lety. Zdeněk Vašků ještě před moravskými záplavami v roce 1997 vydedukoval, že bychom se mohli ocitnout v pátém takovém období povodňových katastrof.
Mě však zaujalo jiné téma. To, které se zahrádkami určitě souvisí:
V článku Červi a voda, který vyšel v časopise Vesmír v červenci 1994, Zdeněk Vašků potvrzuje, že žížaly „jsou velice významným článkem ovlivňujícím utváření vodního režimu krajin. Výrazně ovlivňují bilanci půdní a podzemní vody, povrchový odtok, ohrožení půd vodní erozí a úrodnost půd.“
Mezi velké půdní póry patří vedle prasklin a puklin také dutiny po kořenech rostlin a chodbičky vybudované živočichy. Tyto póry umožňují srážkové a povrchové vodě proniknout do půdy ve významném množství. Zatímco puklinové póry přijímají vláhu hlavně v čase sucha a při dešti se uzavírají, chodbičky po žížalách, případně po jiných živočiších a kanálky po odumřelých kořenech rostlin fungují jako rozvodná síť i za vlhka.
Zejména druhy žížal, které žijí až několik metrů hluboko pod povrchem, mohou výrazně zvýšit schopnost systému pojmout, odvést či rozvést vodu.
Odborníci uvádějí, že 1 ha středoevropské půdy může být v průměru osídlen 120 – 800 kg žížal a na 1 m2 půdy se může vyskytnout až 500 jedinců.
Žížalí chodbičky občas dosahují průměru 12 až 13 mm. Přitom vědci naměřili a spočítali, že svislými kanálky s průměrem asi 5,5 mm může protéci až kolem 2 kubíků vody za den, průměrem 8,5 mm protečou za den až zhruba 4 kubíky atd. Stěny žížalích chodbiček navíc odolávají vodě díky slizovým výměškům živočichů.
Pro neustálé obnovování, zpevňování a vytváření nových chodbiček je však potřeba, aby se žížaly mohly chovat co nejpřirozeněji, tedy aby putovaly ze spodních vrstev na povrch půdy, zde se vyprázdnily a zanechaly tu svůj cenný bioprodukt ­ žížalince. V tom jim nesmí zabránit například zbytky hnojiv či ochranných chemických látek nebo lidskou činností přespříliš utužené vrstvy půdy, zejména ty spodní.
Do větších hloubek se žížaly hromadně zavrtávají v zimě anebo za sucha.
Známé vylézání žížal před deštěm zase není nic jiného než příprava na „velkou vodu“ a otevírání kanálků pro její odtok chodbičkami v hlubších vrstvách půdy.
Během přívalových dešťů to může být zvlášť důležité, protože tzv. bleskové povodně vznikají i mimo vodní toky. Záplavové vlny vody a bahna se mohou vytvořit na povrchu pole, když se půdní póry ucpou nebo jich je nedostatek. Tolik vybrané informace z článků Zdeňka Vašků.
Předpokládám, že žížalám se u většiny zahrádkářů líbí. Mají tam načechranou půdu, a tak nejen pilně převrstvují, provzdušňují a obohacují zeminu, ale také budují sítě svých chodbiček, jak hluboko to jen jde. Díky tomu zřejmě může zahrádkářská kolonie fungovat jako velká mycí houba.
Kolik asi pojme vody z toho množství, které se přes ni přelije a které ji zpustoší, zašpiní a na čas znetvoří?
Je pomyslná nasákavost zahrádkářské osady významná natolik, že uchrání obydlí kilometry vzdálené?
Nevím.
Jestli to tak je, pak čest a sláva zahrádkářům. A také uznání a třeba i trocha podpory či pomoci za to, co na pozemcích, mnohdy pronajatých, dokážou…

0 komentářů:

Okomentovat