hover animation preload

Strakapoud, který si dodal odvahy
Jana Martinková -

Ozvalo se rychlé klepání – nevěděla jsem, jestli na dveře, nebo na okno. Psa, který chrupal pod stolem, to ale vůbec nevyrušilo (i když většinou bere zavděk každou záminkou k hurónskému štěkotu). V zápětí jsem si všimla kmitavého pohybu hned vedle okna. Byl to strakapoud, drápky zaklesnutý na velké lojové kouli, která visí na okenním rámu. Pevným ocasem se opíral o okno, jako by to byl strom, a soustředěně bušil do chutné snídaně. Malých sýkorek modřinek se na velkou lojovou kouli vejde hned několik, a ta se ani nepohne. Často se o ni dělí i sýkorka na jedné straně a vrabec na druhé (sýkorka, zkušený akrobat, obvykle vzhůru nohama). Ale strakapoud velký si své jméno zaslouží, a tak rozvibrovaná koule narážela pod jeho tíhou do okna a do rámu. Byl to úžasný pohled, strakapoud ve vší kráse z dvoumetrové blízkosti. Přiletěl vlastně díky mé lenosti brodit se sněhem na druhý konec zahrady, kam jsem dobrůtky věšela na prádelní šňůry pro ty plašší návštěvníky. Když byla potrava už jen těsně u domu, strakapoud přiletěl až na práh.

Ornitologové se občas přou, zda je přikrmování ptáků opravdu vhodné. Jestli pak vykrmení starousedlíci třeba v boji o teritoria nepřeválcují vyčerpané letce, kteří se na jaře vrací z dalekých teplých krajů. Ale je to spíš jen akademická debata, takto to vůbec chodit nemusí. Nakonec vždy naprostá většina odborníků souhlasí s tím, že když přírodu pokryje sníh a mráz, přikrmování je žádoucí, zachrání život mnoha opeřencům. Leckde jim ubíráme, pokud jde o přirozené prostředí i zdroje potravy. Tak proč zase jinde nepřidat. Článek o přikrmování ptáčků je proto inspirací aktuální po celou zimu. Protože zásadní je vhodná potrava – pokud někdo v dobré víře předloží ptáčkům slané pečivo, zbytky škvarků a další poklady z úklidu ve spíži, nepomůže jim, ale naopak vážně ublíží. V dalších článcích si pak můžete podle fotografií i popisu najít, který že to ptáček na vaše krmítko zavítal, pokud jej nepoznáváte. Není pozorování drobných i velkých, překotně švitořících i tichých opeřenců napínavé a okouzlující? Křehké ptačí nožky poskakující kousek za oknem, na nich načepýřená kulička, zobáček, očička. Přes sklo nás ptáci nevnímají tak ostře jako venku, zvláště za záclonou, a to je výhoda. Můžete si je prohlédnout jako na dlani.

Pravda, až roztaje sníh, i venku můžete pozorovat kosa, jak tahá ze země žížalu (natahuje ji opravdu jako v kreslené anekdotě) z překvapivé blízkosti. Ale jen tak úkosem, jako že se vlastně vůbec nedíváte… to si pak kos v klidu hledí svého. Ale běda, když se po něm ohlédnete důkladněji. Svým bystrým očkem ihned prokoukne to vaše, a vidí – ejhle, kouká na mě! A je mžiku pryč. Vy jste po něm sice skočit nechtěli, ale co on ví? Často to tak chodí!

0 komentářů:

Okomentovat