hover animation preload

Zase ta nešťastná křížovka
Jiljí Záruba -

(Pátek 7. března 2014) Je nám líto, ti čtenáři, kteří sice vyluštili křížovku správně, ale znění tajenky poslali na špatnou e-mailovou adresu, nemůžou vyhrát. To bychom byli sami proti sobě. V podmínkách totiž je, že když už elektronicky, pak jedině a pouze na krizovka@vyber.cz. Není to namyšlenost z naší strany. Do schránky receptar@vyber.cz, kam nepozorní luštitelé tajenky občas posílají, přijde týdně několik stovek e-mailů, které se tak či onak týkají Receptáře. Jsou to třeba příspěvky a oznámení, naše vzájemná komunikace s autory, náměty i stížnosti čtenářů, prosby o rady, tisková sdělení agentur a podobně (a rovněž spam), a když k tomu naskočí dalších několik stovek e-mailů s tajenkou, vznikne dokonalý guláš, byť se schránkou probíráme denně a průběžně. Pak se může klidně stát, že pro les křížovkářských e-mailů přehlédneme třísku, tedy e-mail důležitý pro chod Receptáře. Teď v březnu to je navíc o kousek složitější, protože do redakční schránky přibývají další stovky e-mailů s odpověďmi na soutěž o zahradní motorový rotavátor, jejíž vyhlášení se v březovém Receptáři rovněž nachází. To už pak není guláš, ale přímo boršč.
Proto jsme svého času pro tajenky křížovek zřídili samostatnou schránku, tedy krizovka@vyber.cz, v níž není nic jiného než e-maily pozorných luštitelů. Takže pro příště, prosíme, pozor na to!
Komentáře (0)

A co takhle malá oslava
Jiljí Záruba - , ,

(Čtvrtek 6. března 2014) Právě začínáte číst sto osmdesátý první příspěvek od doby, kdy tento blog časopisu Receptář vznikl. Napsané slovy to není na první pohled zřejmé, ale když využijete číslice – 181 – zjistíte, že je počet příspěvků stejný, ať je čtete zleva, nebo zprava. Prostě zepředu i zezadu jedno jest. A to už může být důvod k oslavě, ne? Ke starším věcem se dostanete kutilsky: vpravo dole na této stránce je na špinavě bílém podkladu čistě bílý nápis Starší příspěvky. Stačí kliknout…
Komentáře (0)

Receptář až prorocky přesný
Jiljí Záruba -

Kam se na nás hrabe konkurence. Ale popořádku. Zvláštní zima se promítla i do březnového Receptáře. Trošku sněhu v něm je, ovšem jen proto, že se zrovna při fotografování vyskytoval, žádný setrvalý stav v tom nebyl, to rozhodně ne. Méně pozorný čtenář si lehkého sněhového poprašku na fotografiích ani nevšimne. Vsaďme se. Naopak jemu i více pozornému čtenáři bude připadat, že celé březnové vydání je jaksi tvrdě jarní, nikoliv nesměle předjarní. Všude samý květ. Jeden titulek se dokonce jmenuje Svěží dech jara. Jako by to byl kontrapunkt k tomu, když při normálním průběhu zimy touhle dobou sleze sníh a odhalí špínu, na kterou je vždycky potřeba pořádný kartáč a tuny zubní pasty. Letos nic, letos stačí vykloktat. Ale obzvláště pozorným čtenářům, a těch je hodně, zajisté neuniklo, jak jsme letos byli až prorocky přesní. Článek o technice na odstraňování sněhu jsme dali vtipně už v listopadu - a od té doby ani ťuk. Nebylo třeba, nebyla zima. Věděli jsme to… Ano, jistě, Receptář má možná nepozorné čtenáře, méně pozorné i více pozorné, ale nemá čtenáře, kteří by se nechali opít rohlíkem: samozřejmě, nevěděli jsme to. Prostě náhoda. Nic nového v boji se sněhem jsme nenašli, proč bychom o tom měli psát; a nepsali bychom, i kdyby byly vánice jako na severoamerickém kontinentu.
*
Ovšem, přátelé, to je jen tak mezi námi, konkurenci nechte při tom, že Receptář ví vždycky, která bije.


Masopust, momentka z posledního únorového víkendu.
Reportáž z průvodu bude v Receptáři nejdříve příští rok.
Komentáře (0)

Do nového roku 2014
Jiljí Záruba -

Děkujeme čtenářům Receptáře, kteří redakci popřáli všechno nejlepší do nového roku, ať už postaru papírově poštou, nebo elektronicky, všem čtenářům bez rozdílu pak přejeme dobré zdraví v příštích dnech, měsících a letech. To ostatní přijde samo. Receptář pokračuje, nezdražili jsme, opět jako loni nabízíme sto stran, sbíráme nápady, rady a inspiraci a nic z toho si nebudeme nechávat pro sebe. Zároveň vítáme nové předplatitele. Naše receptářová rodina se totiž v minulém roce hojně rozrostla, což nás jako tvůrce těší. Snad vás nezklameme a v Receptáři najdete, co očekáváte. A kdyby ne, koukejte se ozvat, e-mail vás nic nestojí a my budeme hned vědět, co a jak.
Komentáře (0)

Paní, co venčí kozy
Jiljí Záruba - , ,

(Pátek, 31. května 2013) Od posledního příspěvku na tomto blogu už napršelo a steklo hodně vody, bylo tu mrtvo, přiznáváme, ale to neznamená, že bychom v časopise Receptář, který stále vychází, ustrnuli. Nebo usnuli na vavřínech. Třeba z toho, že od ledna vycházíme ve stostránkových vydáních za stejnou cenu. Je tam zkrátka víc článků, které lze přeskakovat. Půlrok pryč, mimo pravidelný Receptář jsme vydali jarní speciál a brožurku Choroby a škůdci, kde je popsáno něco přes osmdesát chorob a škůdců rostlin, ale hlavně to, co s nimi. Ale to asi jako pravidelní čtenáři Receptáře víte.
*
O tom, že jedeme dál, svědčí i poslední reportáž, zatím takzvaně nabraná, tedy ještě nepublikovaná, a to o paní, která na samotě u lesa chová stádo koz hnědých krátkosrstých a každý den s nimi chodí nejméně na dvě hodiny na pastvu. Ona je venčí, jako to jiní dělají se psem. Z nostalgie má i několik bílých koz a jedna z nich je na fotografii. Prý je fikaná, ta koza, pozná, když v ohradníku není proud, a to se pak mlsně natahuje za jiným býlím rostoucím za plotem.
*
Takže přátelé - přátelé Receptáře -, pokud se chcete dozvědět i něco ze zákulisí, něco, co nebývá zveřejňováno v časopise ani nikde jinde, občas se sem podívejte. Vždyť vás to nestojí víc než adresa (blog.ireceptar.cz) do Oblíbených a pak jedno kliknutí.


Jak chovat kozy - snímek z připravované reportáže

Komentáře (0)

Jak vyzrát na lenost
Jiljí Záruba -

(Pátek 4. ledna 2013) Někdy se stává, že nám do redakce přivezou vytištěné Receptáře o několik dnů později, než je dostávají předplatitelé. Oni je prostě mají dřív. Ba co víc, i na stáních jsou někdy časopisy dřív. A občas někdo v tomto mezičase zavolá, že viděl na straně té a té něco, co by si chtěl ujasnit, a my musíme listovat korekturami, abychom věděli, o čem je v telefonu řeč. A korektury jsou listy potištěné po jedné straně a scvaknuté černým skřipcem, a věru věřte, v těch se nesnadno hledá. Tak stalo se i teď v lednu. Teprve když se nám včera dostaly lednové Receptáře do ruky, uvědomili jsme si, že jsou opravdu objemné, objemnější než ty loňské, a že toho je uvnitř skutečně hodně. I nás samotné to překvapilo a říkali jsme si, co na to čtenář? Po jednotlivých listech, tedy při těch korekturách, nám to totiž ani nepřišlo, listů byl větší počet, trávili jsme nad nimi více času, větší porci práce spolkla i příprava, ale pokud člověk nevidí hotový výrobek…
Tenhle zdlouhavý úvod je zároveň obsahem celého sdělení. Původně jsem totiž chtěl vypsat a okomentovat článek po článku tak, jak jdou v Receptáři za sebou. Jenže toho tam je tolik. A dneska je pátek odpoledne, komu by se do toho chtělo? Že?
P.S.: Dobrá zpráva, poměrně obsáhlý obsah je - tady - . Dík patří kolegům z internetového Receptáře, kteří naprosto postrádají smysl pro lenošení.
Komentáře (0)

Zimní pneumatiky jsou k ničemu
Jiljí Záruba -

(Čtvrtek 3. ledna 2013) Receptář to nedělá, ale ostatní média nás tak dobře masírují, až nabýváme přesvědčení, že když v zimě sedneme do auta se zimními pneumatikami, nemůže se nám nic stát. Děsně si věříme, jezdíme jako Sus scrofa domestica, nikoliv připostrašeně jako na letních, technika pracuje pro nás. Houby s octem pracuje. Leckomu to může připomínat dobu, kdy jsme jezdili na protektorech. Dnes už se asi nepoužívají, ale byly to pneumatiky, kterým v dílně strhli povrch se vzorkem, protože už byl sjetý, a navařili místo něj nový. Vyhláška pravila, že se protektory směly nasazovat pouze jako pár, čili dva nebo čtyři – a teď nevím přesně: pokud byly ve dvojici, tak na hnanou nápravu, nebo jenom dozadu; beru to podle sebe, měl jsem tyto pneumatiky dvě a měl jsem je vzadu. Ale ovšem jsem měl náhon vzadu. I motor. A jednou mi jedna protektorka za jízdy prdla a navařená část se svlékla jako párek před rohlíkem. Možná proto se na nich smělo jezdit jen do určité rychlosti; a policajti to hlídali: jel jste stovkou, máte protektory, bude to za stovku, pane řidiči. A nedosti na tom, v těch letech byl, nemýlím-li se, zaveden rychlostní limit 90 km/hod. Což jsme ovšem nebrali příliš osobně, protože například moje škodovka se nebezpečně chvěla už při osmdesáti. A s protektory to bylo ještě horší. Proč jsme je tedy používali? Protože to bylo levnější a dostupnější - ale hlavně nám to nikdo neneřizoval.
Zimní gumy jsou prostě k ničemu, když je k ničemu řidič. A to už je rada receptářová, takže sem patří.
Komentáře (3)