(Pátek 4. ledna 2013) Někdy se stává, že nám do redakce přivezou vytištěné Receptáře o několik dnů později, než je dostávají předplatitelé. Oni je prostě mají dřív. Ba co víc, i na stáních jsou někdy časopisy dřív. A občas někdo v tomto mezičase zavolá, že viděl na straně té a té něco, co by si chtěl ujasnit, a my musíme listovat korekturami, abychom věděli, o čem je v telefonu řeč. A korektury jsou listy potištěné po jedné straně a scvaknuté černým skřipcem, a věru věřte, v těch se nesnadno hledá. Tak stalo se i teď v lednu. Teprve když se nám včera dostaly lednové Receptáře do ruky, uvědomili jsme si, že jsou opravdu objemné, objemnější než ty loňské, a že toho je uvnitř skutečně hodně. I nás samotné to překvapilo a říkali jsme si, co na to čtenář? Po jednotlivých listech, tedy při těch korekturách, nám to totiž ani nepřišlo, listů byl větší počet, trávili jsme nad nimi více času, větší porci práce spolkla i příprava, ale pokud člověk nevidí hotový výrobek…
Tenhle zdlouhavý úvod je zároveň obsahem celého sdělení. Původně jsem totiž chtěl vypsat a okomentovat článek po článku tak, jak jdou v Receptáři za sebou. Jenže toho tam je tolik. A dneska je pátek odpoledne, komu by se do toho chtělo? Že?
P.S.: Dobrá zpráva, poměrně obsáhlý obsah je - tady - . Dík patří kolegům z internetového Receptáře, kteří naprosto postrádají smysl pro lenošení.

Komentáře (0)

(Čtvrtek 3. ledna 2013) Receptář to nedělá, ale ostatní média nás tak dobře masírují, až nabýváme přesvědčení, že když v zimě sedneme do auta se zimními pneumatikami, nemůže se nám nic stát. Děsně si věříme, jezdíme jako Sus scrofa domestica, nikoliv připostrašeně jako na letních, technika pracuje pro nás. Houby s octem pracuje. Leckomu to může připomínat dobu, kdy jsme jezdili na protektorech. Dnes už se asi nepoužívají, ale byly to pneumatiky, kterým v dílně strhli povrch se vzorkem, protože už byl sjetý, a navařili místo něj nový. Vyhláška pravila, že se protektory směly nasazovat pouze jako pár, čili dva nebo čtyři – a teď nevím přesně: pokud byly ve dvojici, tak na hnanou nápravu, nebo jenom dozadu; beru to podle sebe, měl jsem tyto pneumatiky dvě a měl jsem je vzadu. Ale ovšem jsem měl náhon vzadu. I motor. A jednou mi jedna protektorka za jízdy prdla a navařená část se svlékla jako párek před rohlíkem. Možná proto se na nich smělo jezdit jen do určité rychlosti; a policajti to hlídali: jel jste stovkou, máte protektory, bude to za stovku, pane řidiči. A nedosti na tom, v těch letech byl, nemýlím-li se, zaveden rychlostní limit 90 km/hod. Což jsme ovšem nebrali příliš osobně, protože například moje škodovka se nebezpečně chvěla už při osmdesáti. A s protektory to bylo ještě horší. Proč jsme je tedy používali? Protože to bylo levnější a dostupnější - ale hlavně nám to nikdo neneřizoval.
Zimní gumy jsou prostě k ničemu, když je k ničemu řidič. A to už je rada receptářová, takže sem patří.

Komentáře (2)

(Středa 2. ledna 2013) Tak jsme se první pracovní den nového roku v redakci sešli v hojném počtu, tedy kompletní, a stačily nám prsty jedné ruky, abychom se v klidu přepočítali. Nikdo přes svátky viditelně neochořel, nikdo není raněn - možná láskou, ale to se zatím nijak neprojevuje -, nikdo nevzal roha nebo nezalomil kramli, jak se říká, zkrátka tu jsme a jedeme dál. Připravujeme únorový Receptář. Ale nesmíte si myslet, že jsme se jím začali zabývat až teprve ten dnešní den, ba naopak, spusta článků byla hotová už před svátky – tady musím zejména vyzdvihnout kolegu ze sesterské redakce (bratrské by znělo divně) internetového Receptáře, tedy Jana Tomáška, který už v polovině prosince dodal excelentní povídání a lehce romantické fotografie z akce, kdy parta chlápků rube led na rybníce a z ker motorovými pilami vyrábí sochy; a nejen sochy; vyjde v únoru, doporučuju -, hodně článků bylo rovněž předpřipraveno nebo objednáno a nyní docházejí a my je doupravujeme. Škrtáme z nich třeba krkolomná slova, jakými jsou předpřipravovat nebo doupravovat…
Jenže znáte to, první den, dlouhé volno, prstíčky neposlouchají, myšlenky se ještě válí v peřinách. No, snad to nebude na únorovém Receptáři znát.

Komentáře (0)

(Úterý 1. ledna 2013) Lednový Receptář už máte v ruce, protože vychází vždy k prvnímu v měsíci. Ano, je silnější, než bývá obvyklé, čítá sto stran. Naším předsevzetím je, abychom těch sto stran udrželi každý měsíc. Zkusíme, co to udělá. Snad nám čtenáři nezačnou posílat e-maily: proboha, tolik stránek, nedají se učíst, prsty nám tuhnou od samého listování, uberte, hej, vy tam v redakci. Popravdě řečeno, byli bychom rádi za úplně jiné e-maily, dopisy a telefonické výhrůžky. Třeba: takové množství informací tam teď je, a těch rad - jak to děláte, vy jste ale kabrňáci. Nebo i jinak pochvalně a veskrze kladně. A my bychom se snažili ještě víc. Opravdu. Tak vám k tomu držíme palce!
***
A protože je dnes Nový rok, přidávám několik vzletných myšlenek. A bylo nejen veselo.
*
Když se kára a buvol shodnou, nezáleží na tom, jaká je cesta.
indické přísloví
*
Hrášky v lusku jeden druhého nepomlouvají.
indonéské přísloví
*
Móda je to, čím se fantastické stává na krátkou dobu všeobecným.
Oscar Wilde
*
Ó, jak jsi mocná, lásko! Skrz tebe hovado si vede jako člověk a člověk jako hovado.
William Shakespeare

Komentáře (0)

(Čtvrtek 13. prosince 2012) Lednový Receptář bude mít sto stran a bude za stejnou cenu, za jakou byl ten letošní. Sto stran je slušné množství. Objeví se nové rubriky (např. Zahrádkaření pro začátečníky, Jak sbírat byliny, Co znamená, když se řekne apod.), víc místa dostanou fotografie, ale také články, které letos nebylo kam dát, to už bude opravdu čtení na celý měsíc. A už vlastně je, a vypadá zajímavě, protože obsah už je kompletní. Zítra jde totiž lednový Receptář do tiskárny.

Komentáře (0)

(Pátek, 2. listopadu 2012, 10.25 hod.) Když se někdo podívá na listopadový Receptář, a je k tomu právě teď vhodná příležitost, protože se zrovna objevil na stáncích, a pamatuje si předchozí dva Receptáře, řekne si, jestli jsme se nedopustili nějaké úchylky, protože máme už potřetí za sebou na titulní straně blondýnu. Jako bychom snad chtěli naznačit, že jedině tahle barva vlasů přitahuje čtenáře Receptáře, proto jim ji nabízíme. Ne, tak to není, barva vlasů nerozhoduje o ničem, a ani nemůže, jak by k tomu přišli ti, kteří vlasy vůbec nemají. A že vás je, co? Ne, ne, Receptář na takovéhle povrchností nedá, důležitější je, co se nachází uvnitř; a tam se toho nachází dost. Třeba barvy podzimu. Článek o dřevinách a stromech, které s podzimem mění vzhled, čehož můžeme směle využít při koncipování okrasné zahrady. A hrome, některé to listoví je taky blonďaté. Ale jsou tam i zrzky, i rudovlásky, takže klid. Barvy jsou rovněž v článku Užitečné jeřabiny. A ostatně i v článku Borůvky na zahradě. No, však víme, jak vypadá pusa a prsty, když je sbíráme. A pak je tam článek Čirůvka fialová, nahá kráska. Fuj, kdo by jedl fialovou houbu. Jsou tací, máme recept. Tedy, ono to vypadá, že jsme se nezbláznili jen s těmi blondýnami, ale také s barvami, protože když si projdeme listopadový Receptář celý, zjistíme, že je tam těch barev víc, než jsem dosud naznačil. Jezírkové rybičky, co s nimi přes zimu, to jsou barvičky, dary podzimu v Objektivu, to je pastvička pro očička, nebo jídla ze zvěřiny, nebo australky, ty jsou sice čarodějné, jak stojí v nadpisu, ale také kovově černé, a jak známo, černá je taky barva, no a staváci, to jsou strakáči jedna radost.
A kde že jsou v Receptáři vtipy o blondýnkách? Aha. Ale to už se musíte podívat sami.

Komentáře (0)

(Čtvrtek, 25. října 2012, 10.15 hod.) V posledním publikovaném příspěvku horuju pro to, abyste si koupili říjnový Receptář, honem, než ho vyprodají, a přitom už máme od pondělka v tiskárně Receptář listopadový, o němž tady zatím nepadlo ani slovo. Něco tak šíleného, jako je čas, není snad ani v naší politice, a čím je člověk starší… No, vždyť to znáte. Ani my v redakci nesedíme a nečekáme, až nám holubi nalétají do úst, a předtím se odpeří a upečou, naopak, byli jsme třeba na Moravě za jednou bezvadnou paní, která peče dorty, ale ne dorty jako kola od vozu, jak říká, nýbrž zvláštní, s vtipem a s grácií; však se podíváte do vánočního speciálu, tam o ní bude článek i s návodem, jak si lze něco podobného uklohnit. Nebo jsme byli v Kozojedech. Ne, na žranici ne, byly jsme tam za výtvarníkem, který vymýšlí a vyrábí dřevěné hračky, ale to nejsou hračky, to jsou vyvolávačky úsměvů. A když jsme pak po návratu ukázali fotky naší grafičce Viole V., řekla, že by to chtělo pořádnou dvoustranu, nikoliv nějakou umrněnou stránku, jak bylo původně naplánováno. Co bychom víc povídali, podívejte se do vánočního speciálu, tam je takových vychytávek daleko víc, a dá-li někdo, a bude-li se někomu chtít, tedy mně, tak tady o tomto vánočním speciálu ještě hodím řeč. Protože - už zase Vánoce, čas letí a tak… Vždyť to znáte.
Ale bacha, zatím zůstávejte v klidu. Vánoční speciál s názvem Vánoce veselé a šťastné se začne prodávat až od 9. listopadu. Pokud to stihneme…

Komentáře (0)