(Pondělí 30. dubna 2012, 10.53 hod.) Je nejvyšší čas naznačit, co je v májovém Receptáři, protože už se prodává, neboť má vročení 1. května. A to je zítra. Jenže co z toho množství článků vybrat, aby se ty ostatní necítily ukřivděny. Mě třeba zaujaly brambory. Píšeme o nich často, ale vždycky něco nového, pokaždé lze v dalším článku nalézt informace, které v tom předešlém nebyly; a kdyby si někdo vystřihával všechno, co o bramborách vyšlo v Receptáři po celou dobu jeho existence, měl by dnes pěkně tlustou knihu. (Že nás dosud nenapadlo to všechno posbírat a dát do jednoho pytle. Pytle plného brambor.) V souvislosti s článkem z květnového Receptáře upozorním jen na jeden mezititulek: Brambory – zdroj zdraví. To je jako heslo do prvomájového průvodu, že? Od brambor není daleko k červené řepě, o té také v květnovém Receptáři píšeme, konkrétně, že jich je mnoho druhů, mně přijde zajímavý druh s názvem Tonda di Chioggia, je v řezu podobný batikovanému tričku, ten Tonda, a nádavkem jsou přidány čtyři recepty, jak červenou řepu připravit k lahodné konzumaci. No, na fotce to vypadá pěkně.
A do třetice z jiného konce a ryze aktuálně, kolega Jan Malý se vydal do Zubří na Valašsku za Jiřím Ondřejem, který doma vyrábí košťata, a součástí reportáže je i návod, takže, milé čarodějnice, poslední možnost: nemáte-li co k odletu, kupte si Receptář, je to tam. Str. 70-71.

Komentáře (0)

(Úterý 24. dubna 2012, 14.04 hod.) Největším nepřítelem člověka je klíště. Kdo by to byl řekl? Něco tak malého a nicotného a pán tvorstva je na kolenou. Ne slon nebo tygr, ale klíště. Člověk se bojí a dělá všechno pro to, aby s tvorečkem nepřišel do styku, a když už přijde, aby se mu nezakousl do nohy. Tedy klíště tomu člověku. V květnovém Receptáři, který se začne prodávat už 30. dubna, protože 1. května je svátek práce a tedy se nepracuje, tak právě v tomhle Receptáři se objeví článek na téma klíště. Článek s příznačným názvem Právě mají sezonu. A ony ji ty potvory v květnu a v červnu opravdu mají. Neutočí třeba o Vánocích nebo v lednu, kdy jsme nabalení až hrůza, ale hopkají na nás v době, kdy jsme nalehko, někteří úplně. V článku je, co za nemoci způsobují a jak se jim bránit.
Jenže položme si jinou otázku: proč je těch klíšťat tolik? To přece nebývalo. Něčím jsme je museli naštvat…

Komentáře (0)

(Úterý 10. dubna 2012, 15.45 hod.) Tak tři dny volna máme zdárně za sebou, benzin je drahý, moc se nejezdí, takže na silnicích bylo bezpečno, na nedočkavé jarní zahradničení to taky nebylo, protože teploty klesaly jako hlavy hospodským štangmastům s blížící se půlnocí, byl čas tak akorát na slivovičku do jedné i druhé nohy. Anebo na podrobné pročítání Receptáře. Třeba zrovna dubnového vydání, v němž je na straně 67 dekorativní konev, tedy detailní pracovní postup, jak z obyčejné zahradní plechové kropicí konve udělat konev neobyčejnou, nebo přinejmenším zajímavou. Návod pro šikovné ruce od spolupracovnice Lucie Dvořákové. Když se tak podíváme po českých zahradách, většinou na nich najdeme klasické konve z pozinkovaného plechu, které se možná malinko liší tvarem, ale povrch mají všechny stejný. Zašle šedivý, patinovaný odstínem podle stáří, a že někteří máme kropítka ještě po předcích. Co nám brání si na ně něco namalovat, nějakou barvičku, nějaký ornamentík? Ať je aspoň veselo, když už zalévání patří mezi práce veskrze fádní, nudné, byť svaly posilující. A zalité z pěkné konve ať taky rostou pěkné kytky a pěkná zelenina…
Aha, že dekorativní konev Lucie Dvořákové je jen dekorativní? Nikoliv na zalévání? Asi to chce pro příště podrobné pročítání Receptáře bez té velikonoční slivovičky.

Komentáře (0)

(Pátek 6. dubna 2012, 11.49 hod.) Ode dneška by se měl prodávat speciál Receptáře s názvem Malujete? Natíráte? Poradíme, jak na to! Název poněkud dlouhý a krkolomný, leč výstižný. Přesně popisuje to, co je uvnitř. Pokud zrovna nemalujete byt nebo nenatíráte cokoliv a ani to nikdy dělat nehodláte, pak není důvod, abyste si speciál kupovali. Křížovka v něm není. V opačném případě speciál doporučujeme laskavé pozornosti, protože obsahuje 333 problémů, na které můžete při této činnosti narazit, a hned na ně nabízí 333 řešení. Co dotaz, to odpověď. A 333 je hodně. To je skoro jeden denně. Svátky nepočítaje. Není třeba zastírat, že speciál vznikl za finanční podpory konkrétní firmy a že se tam tudíž odkazuje na její výrobky. Ale když uvážíme, že postupy mají obecnou platnost, že ty jejich barvy jsou vyráběny výhradně u nás, že psát o všech nátěrových hmotách, které jsou v Česku na trhu, byl by guláš veskrze nepěkný a že jsme se snažili, co to jen šlo, má výsledek smysl. Speciál obsahující tolik konkrétních informací jsme už dlouho nenabízeli. Rozhodně není na jedno přečtení, to tedy ne. Přehrabovat se v něm budete pěkně dlouho.
A o to jde. Na podkládání noh kejklajících se stolů jsou tu jiné časopisy, ne Receptář.

Komentáře (0)

(Středa 4. dubna 2012, 16.33 hod.) V pátek jsme do tiskárny odeslali speciál Receptáře. Stop. Je od začátku do konce o barvách, natírání a malování a začne se prodávat tento pátek. Stop. Právě dokončujeme knížečku z edice Receptáře, ve které nebude nic než ryby, a to ve vodě i na talíři. Stop. Tento pátek ji pošleme do tiskárny. Stop. Už to bude třetí taková knížečka. Stop. První byla o houbách a druhá o zdraví. Stop. Nebo obráceně. Stop. Pracujeme na květnovém Receptáři. Stop. Už jsou odevzdané a zredigované články o bramborách, o kočkách, o včelách, o šelmičkách, o klíšťatech, o – dost, to by byl dlouhý seznam. Stop. Stejně dlouhý seznam by byl z toho, co ještě zredigováno není. Stop. Co ještě dokonce není ani napsané. Stop. A ani být nemůže, protože třeba kolega Jan M. jel teprve na reportáž. Stop. Dneska. Stop. Připravujeme letní speciál. Stop. Už je známá kostra a už do ní sháníme materiály. Stop. Sháníme maso, když tedy ta kostra. Stop. Čtenáři si pošmáknou. Stop. Další zprávy zítra. Stop. Snad. Stop.

Komentáře (0)

(Úterý 3. dubna 2012, 14.52 hod.) Kdo by to neznal. Když člověk něco hledá, obvykle to nemůže najít, i když je přesvědčen, že ví, kde to je, a ještě před chvíli to tam bylo. Daleko horší je, když někdo něco hledá v Receptáři. Časopis je totiž každý měsíc nadupaný tolika informacemi, rozuměj všelijakými konkrétními radami, že pamatovat si, kdy kde co bylo, je nad síly kohokoliv. Časopis není jako jiné hobby magazíny, kde je na stránce pár obrázků a text typu, to je krásná květina, když si ji zasadíte, bude vám neskonale příjemně. Dokud vám ta kytka nezvadne. To už tam nepíšou, to dodávám já. V časopise Receptář je toho tolik, že se občas nechytáme ani my. Co občas, často se nechytáme.
Třeba dneska. Někdy vloni přišel dotaz na révu vinnou, čtenáři prý chřadne, dotaz jsme přeposlali Pavlu Vajčnerovi do Znojma, odborníkovi přes víno a jeho révu, on odepsal a my jsme odpověď otiskli. Už tenkrát jsem si říkal, že mám révu vinnou podobně nemocnou a že až nadejde čas, tedy až bude jaro, postříkám ji tak, jak radil odborník. Měl tam totiž názvy přípravků. Čas nadešel, avšak odborníkův text jsem nenašel. Tedy přesněji řečeno našel, ale musel jsem prolistovat skoro celý loňský ročník, skoro stránku po stránce a skoro jsem u toho vzdychal, ačkoliv jsem měl v hlavě vjem, že článeček je někde v dolní části stránky a možná vpravo a že jeho součástí jsou fotky šeredně vypadající révy vinné…
Kdo by to neznal. Když člověk hledá, občas při tom najde i něco jiného. Objevil jsem radu rostlinolékaře Josefa Galla, která vyšla o tři měsíce dříve než ta Vajčnerova a která reaguje na jinou nemoc révy vinné a tudíž doporučuje jiné postřikové přípravky.
Jak říkám, snadno se najde tam, kde toho moc není. Ale chceme hledat snadno?

Komentáře (0)

(Pondělí 2. dubna 2012, 14.17 hod.) Obezita je každého věc. Nejhorší jsou takové ty hlášky, měl bys zhubnout, nesluší ti to. Tudle nudle! Dubnový Receptář je taky pěkně tlustý. Když ho vezmete do ruky, řeknete si, sakra, sakra, to tedy něco držím, to není jako ty věchýtky, co sfoukne severní vánek. O jižním ani nemluvě. Co je v Receptáři tak výživného? Těžko říct. Kdybych napsal, že všechno, obvinili byste mě ze samožerství, takže jen poznamenám, že jsou tam i slabší články. Vedle receptu na velikonoční pečeni s nádivkou, takto návodu k obžerství, samozřejmě. Ale vážně: Jaro v dubnovém Receptáři předznamenává článek o hyacintech a prvosenkách vybavený poměrně obsáhlým obrazovým doprovodem, kde se čtenář mimo jiné dozví, jak hyacinty a prvosenky pěstovat, ale také to, že není jen jedna prvosenka nebo jeden hyacint, ale že jich je spousta. A stejně tak je i možností, jak je využít. Třeba s pokojovkami, v bublině, ve snu nebo jako doprovod popínavek. A o kus dál jsou dubnové ozdoby záhonů a mezi ty patří hlaváčky, pomněnkovce, koniklece, bergenie, ale také jaterníky a jirnice.
A jsme zase u jídla. No, řekněte, komu by dvě posledně jmenované kytky nepřipomínaly dušená játra a pěkně uvařené jitrnice? Ostatně v dubnovém Receptáři je i kopřivová jarní polévka, jakož i kůzlečí kýta s medovou kůrčičkou a pštrosí vejce s bramborovou kaší…

Komentáře (0)